Moc rád říkám ano. Na nový projekty, nový nápady, nový spolupráce. Vždycky jsem měl pocit, že čím víc toho dělám, tím víc se posunu. Čím víc příležitostí chytnu, tím větší šance, že jedna z nich vyjde.
Je to blbost.
Trvalo mi roky, než jsem to pochopil. Ale ten profil “neposedy” vidím u founderů pořád dokola. Jsou chytrý, energický, mají drive. A právě proto jsou neustále v pohybu. Nový kanál, nový produkt, nový partnerství. Každý týden jiná priorita.
Zvenku to vypadá jako progres. Zevnitř to smrdí chaosem a vyhořenim.
Sám jsem tenhle typ. Vím, jak skvěle se cítíš v momentě, kdy tě napadne nová věc. Ten adrenalin. Ta jistota, že tohle je ono. A taky vím, kolikrát mě to zavedlo do slepé uličky.
Většina founderů, které mentoruju, nemá problém s nápady. Mají jich moc. Problém je v tom, že každému novému nápadu věří víc než tomu předchozímu. Protože ten nový je čerstvý, vzrušující a ještě neprošel konfrontací s realitou.
Ten starý nápad? Ten už bolí. Na tom starém nápadu jsi narazil na první překážky, první odmítnutí, první pochybnosti. A mozek ti říká: hele, tohle nový je mnohem lepší. Začni znovu.
Jenže to nový bude za měsíc taky “to starý”. A cyklus se opakuje.
Founders, kteří tímhle trpí, mají za sebou spoustu rozjetých projektů a málo dokončených. Hodně energie, málo výsledků. A co je nejhorší: mají pocit, že pracují strašně tvrdě. Protože pracují. Jen na špatných věcech.
Zrovna včera jsem o tom mluvil u kafe s kamarádem, co-founderem, který je dnes CRO v rychle rostoucím startupu. Stejný problém má v manažerské roli. Jeho recept? Obklopit se dotahovači. Lidmi, kteří mě stáhnou zpátky, když začnu střílet do všech stran.
Přestal jsem věřit vlastnímu nadšení. Doslova. Když mě dneska napadne něco, co mi připadá geniální, udělám jednu věc: nic.
Zapíšu si to. A vrátím se k tomu za 48 hodin.
Pokud mě to po dvou dnech pořád baví, pořád dává smysl a pořád to řeší reálný problém, pak se o tom začnu bavit s někým, komu důvěřuju. Mentorem, partnerem, kolegou. Někým, kdo mi řekne pravdu, ne to, co chci slyšet.
Pokud po 48 hodinách to nadšení opadlo? Gratuluju. Právě sis ušetřil měsíc práce na něčem, co by nikam nevedlo.
Nadšení je varovný signál, ne zelená. Čím víc jsi nadšený, tím víc bys měl zpomalit. Zní to kontraintuitivně, ale funguje to.
Neposeda přidává. Nový projekt, nový kanál, nový feature. Víc, víc, víc. Ale dokonalosti nedosáhneš přidáváním. Dosáhneš jí ubíráním.
Otázka není “co dalšího můžu dělat?” Otázka je “jak dobrej jsem v jedný věci? A která to je?”
Nejúspěšnější founders, které znám, nedělají deset věcí průměrně. Dělají jednu věc výborně. A na tu jednu věc řekli tisíckrát ne všemu ostatnímu.
U svých mentees tohle vidím pořád. Přijdou s pěti prioritami. Odejdou s jednou. A za měsíc mi říkají, že konečně vidí výsledky. Ne proto, že by pracovali víc. Proto, že přestali dělat blbosti.
Tady je pár signálů, které jsem odpozoroval u sebe i u founderů, se kterými pracuju:
Každý měsíc máš jinou “hlavní prioritu”. Říkáš ano dřív, než si to promyslíš. Na meetinzích představuješ nové nápady častěji, než reportuješ výsledky starých. Tvůj to-do list roste rychleji, než se zkracuje. Máš pocit, že pracuješ strašně tvrdě, ale výsledky neodpovídají.
Pokud se poznáváš ve třech a víc bodech, gratuluju. Jsi neposeda. A není to kompliment.
1. Zaveď 48h pravidlo. Žádný nový projekt, partnerství nebo velké rozhodnutí bez 48 hodin na rozmyšlenou. Zapiš si nápad a vrať se k němu. Většina “geniálních” nápadů tohle nepřežije.
2. Měj kolem sebe někoho, kdo ti řekne ne. Mentor, advisory board, co-founder, partner. Někdo, kdo nemá problém říct “tohle je blbost” a kdo tě zná dost dobře na to, aby poznal, kdy jsi nadšený a kdy máš pravdu.
3. Měř dokončení, ne zahájení. Kolik projektů jsi letos dotáhl do konce? Kolik jsi jich opustil po třech týdnech? Poměr ti řekne víc než jakýkoliv KPI.
Neposednost není slabost. Je to vlastnost, která tě dostala tam, kde jsi. Ale bez kontroly tě tam taky udrží. A to je ten problém.
Pokud se v tom poznáváš, přečti si taky co je business mentoring a proč to není coaching. Často je to právě mentor, kdo ti pomůže přestat říkat ano na všechno.
Neposeda. To zní divně, že?
Takhle jsem si to přeložil z anglickýho Restless. Je to můj největší nepřítel. Můj hlavní Sabotér.
Popsal ho Shirzad Chamine v knize Positive Intelligence (NYT bestseller) a v přednáškách na Stanfordu. Sabotéři jsou automatické vzorce mysli. Vnitřní hlasy, které generujou negativní emoce a sabotujou tvůj výkon. Restless je jen jeden z deseti. Většina lidí má 2-3 dominantní.
Při mentoringu test sabotérů používám jako vstupní bránu. Pomáhá pochopit, proč děláš věci, které neslouží tvým cílům.
Test trvá 5 minut a je zdarma:
Pokud ti vyleze Restless v top 3, 48h pravidlo z článku ti pomůže. Pokud ti padne něco jiného, taky to dává smysl. Jen řešíš jiný typ chaosu.
Až si test uděláš, budu rád, když mi pošleš svůj profil. Třeba na LinkedInu do zprávy.
Potřebuješ někoho, kdo ti řekne pravdu? 30 minut intro call. Žádný závazky.
Více než 3x ANO = je čas zpomalit.
